Nemalý vliv na elektrifikaci Bydžovska měla městská elektrárna s parními stojatými rychloběžkami přímo spojené hřídelí s generátory na stejnosměrný proud o výkonu 2 x 58,8 kW a napětí 360V. Je datována jako jedna z nejstarších v Čechách, neboť začala dodávat elektrickou energií odběratelům již v říjnu 1895. Zásluhu na tom, že elektrárna tak záhy spatřila světlo světa má tehdejší starosta Pekárek a hlavně velmi vlivný samosprávní pracovník architekt ing. Alois Jedlička. Přesto, že měli mnoho odpůrců svůj záměr prosadili a město předběhlo elektrifikací okolní města o mnoho let. Například dnešní krajské město Hradec Králové spustilo elektrárnu až v lednu 1910 a tak zůstalo za Bydžovem o více než 14 let pozadu.
Rok 1918 přinesl významné události, skončila světová válka, vznikl nový československý stát a nastaly i organizační změny i v elektroenergetice. Období stejnosměrného proudu a blokových osvětlovacích stanic bylo vystřídáno výrobou třífázového střídavého proudu ve větších elektrárnách. Zájem o elektrickou energií neustále stoupal a proto bylo nutné řešit situaci celostátně a ne místně, jednotně. Z toho důvodu byl v roce 1919 vydán elektrizační zákon, který byl na tehdejší dobu velice pokrokový. V roce 1920 bylo započato s velkou elektrifikaci bývalého okresu Nový Bydžov. Prováděla se stavba přespolních linek o napětí 15000 V. Jedna z prvních byla vybudována z přepínací stanice v Novém Bydžově přes Sloupno a Smidary do Vysokého Veselí, kde zazářilo veřejné osvětlení dne 1. ledna 1921. Vysoké Veselí tak bylo mezi prvními obcemi bývalého okresu s elektrickým osvětlením. Na vedení se postupně připojovaly odbočky, které byly zakončeny transformačními stanicemi v jednotlivých obcích. Obec Sloupno byla mezi prvními na Byžovsku, které byly připojena k distribučnímu rozvodu elektrické energie. Přispělo k tomu i ta skutečnost, že vysokonapěťové vedení procházelo středem obce od Bydžova přes východní stranu návsi, kolem Huškovi hospody směrem na Skřivany a proto nebylo nutné zřizovat dlouhou odbočku. Obecní rada se dne 5. února 1924 usnesla na elektrifikaci obce s celkovými náklady 120500 Kč, z toho připadlo na domovní přípojky 17500 Kč a 12000 Kč na počítadla, které byly majetkem obce a hradil se z nich nájem. Elektrifikace byla hrazena půjčkou na tři léta, jednání se vleklo a tak bylo započato s výstavbou až v srpnu. Výstavbu prováděl elektromontér Horák a Langr, částečně Příborský. Kdo si dal zavést instalaci jinému elektrotechniku, než podnikateli při výstavbě sítě musel zaplatit obnos 2 Kč za každou rozsvícenou žárovku. Kdo si zavedl světelnou přípojku zaplatil poplatek 75 Kč a za motorovou přípojku 150 Kč. Obecní transformační stanice byla vystavěna za školní zahradou. Monolitická stanice byla vybavena odpojovačem a pojistkami na vysoké napětí, trans-formátorem a rozvaděčem na napětí 220/380V. Rozvaděč byl z bílého mramoru s vodivými prvky z leštěné mosazi a elektrovodné mědi.
Svítit ze začalo slavnostně dne 15. prosince 1924 a poplatek za 1 kW světelnou byl 3 Kč a za 1 kW motorovou 2,70 Kč. Slavnostní rozsvícení doplnila rozsvícenecká zábava.
V lednu 1932 se obecní zastupitelstvo usneslo na přecejchování elektroměrů. Práce byla zadána firmě Langr z Nového Bydžova. O půl roku později se na schůzi zastupitelstva usneslo připojit Sloupínko (dnes část Skřivan) k sekundární síti ve Sloupně. Práce za celkový obnos 15000 Kč byla opět zadána firmě Langr. Prvního března 1933 povolil okresní výbor zápůjčku 10000 Kč u místní kampeličky na rozšíření sekundární sítě.
Ceny proudu se snižovaly, první snížení nastalo 1. 3. 1932 u proudu za svícení a to o 10 haléřů za 1 kilowatthodinu. Od 1. 7. 1934 byla snížena cena proudu motorového také o 10 haléřů na 2,60 Kč a světelného o dalších 15 haléřů na 2,75 Kč za kilowatthodinu.